opierati sě, -aju, -á ipf. (pf. opřieti sě); k *opierati
komu, čemu, proti komu, proti čemu stavět se na odpor proti někomu n. něčemu; [proti něčemu] klást odpor, protivit se: proti té žádosti sě opieraſſe [sv. Antonín] OtcB 174a (odpieráše ~A, ~C) opponebat; ač jest [vrána] mdlejšie sokola, avšak se jemu udatně opiera a brání TrojA 84b (sě jemu…odpierá ~L); jemužto [ďáblu] opierayte sě silní u vieřě HusSvátA 488a (1 P 5,9 resistite: var. v. odolati 2); škodno jest tvé [Bože] všemohúcí moci sě opierati Budyš 8b resistere vzpírat se; proti násilníkóm…statečně opíėral se BurleyMudrC 222b; zlosti lidské slušie sstavovati a jim se opijerati PrávHorK 48b (zlostem má…otpieráno býti ~S) malitiis…est occurrendum; ║ chudému ani nepoctivému za ucho…se ujíti neopijra [korbel], stiskni jej neb hlaď bílou neb zmazanou rukou, vše strpí BechNeub 17b nevzpouzí se, nebrání se